Existují dva důležité aspekty potřebné pro vytvoření tornáda, geografie a rotace. Vznik a životní cyklus tornád lze vysvětlit v řadě fází:

Fáze 1 – Vývoj bouře

Sluneční svit ohřívá zemi, která zase ohřívá vzduch blízko země. Lokalizované vzduchové kapsy se ohřívají než jejich okolí a začínají stoupat.

Tam, kde tyto teplé bubliny vzduchu (termálky) stoupají do dostatečné výšky, vznikají mělké kupovité mraky.

Pokud teplota v okolní atmosféře rychle klesá s výškou (nestabilní atmosféra), mohou teplé bubliny stoupat do mnohem větších výšek, což má za následek vývoj mnohem hlubších, silnějších proudů stoupajícího vzduchu (vztlaku) a s tím spojených hlubokých kupovitých a kupovitých oblaků. (tj. bouřkové mraky).

Fáze 2 – Organizace bouře

Když k výše uvedenému procesu dojde v prostředí, kde vítr silně narůstá s výškou (silný vertikální střih větru), může se bouřkový vzestupný proud začít otáčet.

To se děje proto, že silný střih větru vytváří v atmosféře horizontální rotaci.

Silný vztlak naklání tento valivý pohyb do vertikály, takže rotace probíhá kolem svislé osy ve stejném smyslu jako rotace kolotoče.

Bouřky, které vykazují trvalou a hlubokou rotaci, se nazývají „superbuňky“.

Fáze 3 – Formace tornáda

Sestupné proudy v supercelární bouři (sestupné proudy relativně studeného, ​​hustého vzduchu) pomáhají koncentrovat rotaci a srážet ji na nižší úrovně.

Nakonec se rotace může stát tak silně zaostřenou, že se vytvoří úzký sloupec prudce rotujícího vzduchu. Pokud tento prudce rotující sloupec vzduchu dosáhne země, zrodí se tornádo.

Tornádo je často viditelné kvůli přítomnosti kondenzačního trychtýře – trychtýřovitého mraku, který se tvoří v důsledku výrazně sníženého tlaku ve víru tornáda.

Prach a další úlomky nanesené intenzivními větry mohou také pomoci zviditelnit tornádo.

Fáze 4 – Ztráta tornáda

Kolem tornáda se nakonec ovinou studené průvany a odříznou tak přívod teplého vzduchu. Tornádo se během této fáze obvykle zužuje a nakonec se vír rozptýlí.